Včera večer byla odvysílána poslední epizoda seriálu Devadesátky.
Během několikatýdenního vysílání jsem zpozoroval, jak přední česká média psala a otevírala pestrá témata, týkající se poslední dekády 20. století.
Je smutné, že to trvalo tak dlouho. Je smutné, že jeden seriál dokáže přinutit mainstreamová média psát o věcech, které by měly být připomínány neustále.
Podle mého názoru je špatně, že dějepis na základních a středních školách končí rokem 1989, kdy „všechno dobře dopadlo.“ Někdy se k roku 89 ani nedojde.
Ty nejzásadnější věci se udály po roce 1989 – společenské a politické události, jež nás ovlivňují dodnes. Vše má dvě strany mince.
Seriál vyprávěl děj z úhlu pohledu policistů, v realitě je mnoho dalších perspektiv – zločinec, svědek, nezainteresovaná osoba, atd. Realita je, narozdíl od seriálů a filmů, mnohem pestřejší.
Devadesátky by se daly charakterizovat jako divoká příroda netknutá člověkem. I v divoké přírodě jsou predátoři, přesto je pohled na ni nádherný.
Apeluji na vás – vzdělávejte se. Chtějte znát pravdu, protože jen ta dokáže naši společnost progresivně posouvat.
Projekt 90s CZECH ROADS není sezónní záležitost. Bude tady pro vás i nadále. I nadále budu pokračovat v publikaci vašich vzpomínek, jež by neměly být zapomenuty.
DEVADESÁTKY MUSÍ ŽÍT!
Fotografie, na niž se díváte vznikla okolo roku 1990 na jednom z mnoha pražských sídlišť.
Zdroj fotografie: soukromý archiv pana Otamíra Švaňka. Děkuji za sdílení a důvěru.