Vietnamská komunita v Česku je třetí nejpočetnější menšinou u nás. Příslušníci vietnamské národnosti začali pobývat na území socialistického Československa díky mezivládní dohodě se Severním Vietnamem na zvyšování kvalifikace. Počty stážistů a dělníků postupně stoupaly, takže v polovině 80. let už v celém Československu bylo kolem 28 000 Vietnamců.
Po pádu komunistického režimu v Československu se mnoho Vietnamců rozhodlo zůstat, jelikož pro ně byla zdejší situace z ekonomických důvodů výhodnější, než návrat zpět do Vietnamu.
Ti, kdož zůstali, byli první generace Vietnamců, kteří zde začali zakládat rodiny. Jejich ekonomickou doménou se stal pouliční prodej ve stáncích a na tržnicích – především oblečení dováženého z Číny a jihovýchodní Asie, dále ovoce, zeleniny a alkoholu.
Vietnamská migrace pokračovala v průběhu 90. let a v současnosti se počet Vietnamců žijících na území Česka stále zvyšuje. Druhá generace Vietnamců už jsou zde narozené děti, odmala vystavené působení české/evropské kultury, čemuž odpovídá i míra jejich ovlivnění většinovou společností.[1]
Pojďme se nyní vrátit do devadesátek. Vietnamci si vždy zakládali na nových autech. Cesta k nim však byla velmi trnitá.
Přátelé mého otce – Nguyenovi – ve svém stánku, rok 1990.[2]
První nové auto (1996)
Rodiče pana A. přicestovali z Vietnamu v 80. letech. Dostali se zde na střední školu a následně zůstali kvůli práci. Jak je zvykem, po revoluci je popadl podnikatelské nadšení, které bylo vykoupeno tvrdou prací. V roce 1996 si otec pana A. konečně splnil svůj sen. Pořídil si zbrusu nové auto – RENAULT LAGUNA.
Laguna s benzínovým motorem o objemu 2.0 byl zakoupen v mosteckém Autocentru Hůrka. Vůz se dle slov pamětníka choval podvozkově nejlépe ze všech vlastněných.
Modrožluté „cedule“
Jelikož byl otec pana A. občan cizího státu s trvalým pobytem u nás, obdržel na vůz modrožluté – cizinecké poznávací značky. Za okresních časů stát diverzifikoval cizineckými značkami občanskou příslušnost našich motoristů.
Zprvu se užívaly značky žlutočervené, posléze – od roku 1977 do 2001 – modrožluté. Cizinecké SPZ obsahovaly vždy běžný kód daného okresu, kde byly přiděleny, čímž se lišily od poznávacích značek diplomatických. Třetí písmeno za okresním kódem bylo náhodné. Diplomaté sice sdíleli modrožlutý podklad značky, jejich písmenný kód však začínal kombinacemi DD, XX a XO. Diplomaté tedy okresní kód nezískali.
Za socialismu navíc státní aparát rozlišoval motoristy dle jejich příslušnosti – pokud byl majitel z východní, resp. spřátelené socialistické země, obdržel písmeno „A“ za okresním kódem (např. MBA). Pokud byl z kapitalistické země, získal písmeno „B“ (např. ROB). Po roce 1989 se od této věci upustilo a značky se vydávaly dle dostupných skladových zásob.
Definitivně jsme se s cizineckými SPZ rozloučili v roce 2001, kdy nastoupil krajský systém. Jelikož se v okresu Most vydávaly cizinecké značky pomaleji, obdržel otec pana A. modrožlutou ve formátu z roku 1977 s alfanumerickou kombinaci MOA-25-18. Na zádi vozu byla značka dvouřádková.
Otec pana A. vzpomíná, že jej díky cizinecké SPZ stále zastavovala policie.
Sbohem a šáteček (2002)
Pan A. byl na vůz svých rodičů náležitě hrdý. Toho času totiž Renault užíval Lagunu i pro závody a bylo možné ji vidět v akci v televizi. Fotka s vozem zkrátka musela být.
Laguna byla prodána roku 2002 za 70 tis. Kč do rukou starého pána z Krušných hor. Dvoulitrová Laguna byla nahrazena výkonnější, třílitrovou Lagunou, která byla, dle slov pamětníka, absolutní dělo![2]
Velká sláva (1996)
V roce 1996 nastala velká sláva v rodině Nguyenových. Phucovi rodiče si konečně řekli své ANO. Svatební kolonu vozů doplnil i strýčkův vůz – BMW E34. Strýc žil v České republice, ale pár let po revoluci se vypracoval a přestěhoval do Německa.
Phuc často vídal strýcovo BMW na tržnici, kde vyrůstal s ostatními dětmi. Důležité je, že díky červenému BMW, zaplanula jeho láska ke klasickým modelům této značky.[3]
Vzpomínka z peněženky (1997)
Někteří z nás nosí své oblíbené obrázky v peněžence i v dnešní době smartphonů. Tak se to dělalo za starých časů a fotky byly po výměně peněženky také na „celkovou renovaci,“ poněvadž se barva z tisku přichytila na průhlednou folii.
Tato fotografie byla bezmála pětadvacet let ukryta v peněžence našeho sledujícího Dana.
V 2. polovině 90. let, po letech tvrdé dřiny, si konečně Danův táta našetřil na zcela nový vůz. Vzal svou starou Škodu Forman a s doplatkem ji nechal na protiúčet za AUDI 100. Za vůz s benzínovým šestiválcovým motorem o objemu 2.8 zaplatil 560 tis. Kč!
I když jsou tato auta takřka nesmrtelná, příběh radosti z nového vozu skončil relativně rychle. V roce 2001 byl vůz ukraden v Mostě. Auto se už bohužel nenašlo.[4]
Zdroje
- Vietnamská menšina v Česku – wikipedia, online, odkaz zde.
- Archiv 90s CZECH ROADS.
- Soukromý archiv pana Phuc Nguyena (alias Panda).
- Soukromý archiv pana Daniela Nguyena.
Všem pánům děkuji za zaslání a projevenou důvěru!