Německé vozy značky BMW a Mercedes-Benz představovaly ve 20. století pro české motoristy symboly kapitalismu. Nelze se tedy divit, že po revoluci se k nám dovážely ve velkém a to jak vozy lidovější, tak prémiovější.
BMW řady 3 patřilo mezi ty lidovější. I přesto, že dnes bychom už asi nespočítali, kolik „trojek“ se prohánělo po našich silnicích, vzpomínají majitelé na archaické E21 a E30 většinou v dobrém.
BMW E21 na fotografii z roku 1991, soukromý archiv Oty Švaňka.
Jendův příběh
Pozorní čtenáři ví, že ne na všechna auta, na která zde vzpomínáme, čeká dobrý osud. V roce 1999 se však začal psát další famózní příběh zlatého BMW 318i.
Pan Jan B. vzpomíná: „Psal se 2.duben 1999, tři dny před mými 8. narozeninami, kdy tátovi tehdy strejda sehnal z OTTL AUTO-MOTO Benešov krásné BMW E30 318i coupé v bronzové metalíze. BMW vyměnil za původní Škodu 105.“
„Vzpomínám, jak nás BMW vozilo na výlety a cesty na Jadran. Pamatuji těch prozvracených cest (měl jsem slabší žaludek), zvládlo tisíce kilometrů, k moři nás odvezlo plně naložené i v pěti lidech. To byly časy…“
Čekání na Jadroliniji – chorvatský trajekt.
„Auto táta kočíroval celých 7 let. Mně tehdy bylo už 15 a naše E30 se prodala roku 2006 o pár kilometrů dál na sídliště. Na špinavé sídliště jsem se chodil na ni koukat, kde ji chyběla naše čistá a suchá garáž. Péči k ní už nový majitel nechoval a zbídačená u něj hnila dalších 6 let, během kterých jsem si pořídil (v 18 letech) své první auto – Škodu Favorit.“
„Favorita jsem – jakožto mladý tuner – neustále ladil, až jsem ji nakonec vrátil opět do originálního stavu. Pak jsem ho prodal a zastesklo se mi, že bych chtěl mít E30, jako míval kdysi táta. Mezitím naše E30 někam zmizela.“
Návrat domů
„V zimě 2012 jsem prošmejdil mraky inzercí s BMW E30, ale pořád jsem si nebyl jistý, pořád někdě byl problém s tím a zase támhletím… Do oka mi ale nakonec padla E30, která byla kousek ode mě (Praha – Stodůlky), bylo to coupé a za slušný peníz. Inzerát byl tuším bez fotek, tak jsem majitele požádal o fotky a další informace. Auto bylo ‚shnilé‘ a jeho stav opravdu nebyl nejlepší. Druhý den přistály v emailu fotky auta.“
„Na fotkách bylo coupé a dokonce i ve stejné barvě Bronzitbeige metallic. Říkal jsem si, že by bylo super mít E30 ve stejné barvě jako měl tenkrát táta. Od táty se mezitím dozvídám, že řidičovu sedačku měl tehdy v jiné barvě (původní byla prosezená). Na fotkách koresponduje nejenom barva auta , ale i sedačka řidiče má jiný odstín. Sakra, není to naše E30?! Okamžitě kontaktuju majitele, zda by nemrknul do velkého techničáku na předešlé majitele. Tomuhle se podle mě říká osud a zvrat, který se má stát – je tam psaný můj táta! Bavoráka (dnes už od kamaráda Daniela) jsem okamžitě koupil, bez většího zkoumání, co s autem je nebo není. Koupil jsem kus svých vzpomínek, kus svého života, ztraceného člena rodiny, ne auto.“
Čerstvě po lakování.
„Auto poté prošlo renovací, značka se stala srdcovou. Doufám, že moje děti nezažijí příběh jako já, ale že jediné, co bude potřeba , bude vzít klíčky z věšáku, otevřít garáž, strčit je do zapalování a otočit.
Tohle je můj příběh a můj životní zvrat v oblasti zálib. Jediné co mě mrzí, že se nedochovala původní poznávací značka,“ končí Honza svůj dopis.
Honzovi tímto děkuji za nádherný příběh a přeji mnoho šťastných kilometrů za volantem svého veterána.
Zdroj fotografií a vzpomínek: soukromý archiv pana Jana Bůvy.