Garáž Z cest (90. léta)

Havlův mamut (1997)

Už zítra nás to čeká. Čekají nás další volby, tentokrát druhé kolo těch presidentských. Náš projekt tu však není proto, aby se díval do budoucna nebo reflektoval současné politické dění. Jsme tu kvůli událostem a vozům, které zde byly v době předinternetové a v době těsně po připojení internetu do prvních českých domácností. Pojďme se nyní vrátit do 90. let k vozu, kterým tehdejší president Havel reprezentoval naši vlast.

Flotila vládních BMW řady 7 v garáži na Hradčanech, rok 1993. Vozidla měla mj. malý bar v zadní části vozu.[1]

Havel + Mercedes = silné pouto

Na postavu prvního prezidenta České republiky – pana Václava Havla – můžeme dnes nahlížet z mnoha úhlů pohledů a to nejen z hlediska významu jeho politických činů nebo divadelních her. Nelze totiž upřít fakt, že automobilově odklonil reprezentaci České republiky směrem k zahraničním automobilkám. Krátce po zvolení do úřadu mu bylo nabídnuto, aby využíval soudobé vládní vozy, černé Tatry 613. Ty však odmítl, poněvadž mu připomínaly dobu, kdy ho v těchto vozech zatýkali a sledovali. A že tak za socialismu nebylo jedinkrát…

Návštěva prezidenta Havla na Chatě Proseč, nacházející se mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou, rok 1997.[2]

Po krátkém využívání RENAULTu 21, jenž obdržel darem od portugalského prezidenta Soarese, přesedlal na dva roky do vozů BMW – konkrétně řady 7. Těm se však nyní věnovat nebudeme.

Není státním tajemstvím fakt, že Havel byl takřka odjakživa příznivcem vozů MERCEDES-BENZ. Už za socialismu vlastnil model 200 (typ W115, poznávací značka: ABI-78-63) ve vínové barvě, kterým „dráždil“ kolegy z pivovaru, kde se nechal zaměstnat v pozici řadového dělníka. Ono slůvko dráždil jsem dal do uvozovek záměrně, poněvadž sám Havel vzpomínal, že ho kolegové brali spíše kamarádsky a občas mu na Mercedesu i něco spravili, když bylo třeba.[3]

Během vládní návštěvy využil svůj Mercedes-BENZ 600 SE, rok 1997.[2]

Některé zdroje uvádějí, že prezident dostal zbrusu nový MERCEDES-BENZ 600 SE třídy S v roce 1992, jiné zase tvrdí, že jej dostal počátkem roku 1993. Při pátrání v nejrůznějších fotobankách a archivech jsem však zaznamenal Havla s 600 SE až v druhé polovině roku 1993. Ani v dobovém článku z ledna 1993,[1] podrobně popisujícím vládní vozy, nepadla zmínka o 600 SE. Mému odhadu též přidává na věrohodnosti fakt, že při hlubším pátrání bylo zjištěno, že šlo vozidlo oficiálně do provozu v srpnu 1993. Přesněji by nám to dokázal sdělit snad jen tehdy za vozy zodpovědný zaměstnanec Hradu. Považujme tedy srpen 1993 za konečný.

Typ W140, přezdívaný mamut, se pyšnil v předu uloženým řadovým dvanáctiválcem, díky čemuž nejen skvěle a komfortně jel, ale svou vysokou úrovní reprezentoval naši vlast na výbornou.

President tvrdil, že mu přišlo, že Mercedesy mají nevíce potlačené vibrace, na které byl při dlouhých cestách velmi citlivý. Chválil též dobře udělané pérování vozů.[3]

Stříbrná šestistovka, se státní poznávací značkou AEK 00-01, byla posléze nahrazena další generací (W220), tmavě modrou s poznávací značkou AKP 00-01. Stříbrný vůz, jenž je na dobových fotografiích v tomto článku, následně skončil v depozitáři Národního technického muzea.[3]

Budiž prezidentovi Havlovi země lehká, bůh ochraňuj Českou republiku.

Nepřekvapivě zůstal Havel věrný Mercedesům i po skončení mandátu. Od roku 2003 vlastnil tři vozy zn. Mercedes-Benz. Nejprve typ ML (poznávací značka 2A6 7317), v únoru 2006 se stal prvním majitelem typu R500 L v České republice (registrační značka: 5A8 3366) a roku 2010 se stal majitelem SUV GL 500. Závěrem je nutné zmínit, že jel Mercedesem i na své poslední cestě 21. prosince 2011 v pohřebním speciálu.[3]

Važme si svobody, važme si volebního práva a volme rozumem.

Zdroje

  1. Fotografie vládních BMW: AutoTip 2/93; foto: J. Maršíček.
  2. Fotografie MB 600 SE: soukromý archiv pana Adama Pokorného, děkuji za zaslání a důvěru.
  3. Informace o vozech Václava Havla: SAMOHÝL, Ladislav a Zdeněk VACEK. Fenomén Mercedes-Benz & Čechy, Morava a Slezsko: Mercedes-Benz phenomenon & the Czech Lands. Praha: Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-247-5536-6.