„Cestou necestou, polem ne polem, (…) Jen kola zdolaj výmoly, pálim to lesem po poli, lán pole mizí pod koly, z kopce to ale vosolím, (…)“
to jsou slova nezapomenutelné a dnes již klasické písně skupiny Mig 21 – Malotraktorem, vydané roku 2002. Píseň, která zčásti pojednává o cestování, provází naše životy už více, než 20 let. Stejně, jako písně, které máme rádi, provází naše životy i láska k našim koníčkům a zálibám. A právě o nich je tento článek, nebo spíše dopis od cestovatele, který se svou rodinou projel obrovský kus světa už v předinternetové době.
Pan Jakub K. píše:
„Táta vždycky rád cestoval. Například už za mlada na pionýru z jižních Čech do Košic, pak s kamarády na Jawách a ČZtách do Rumunska a když si pořídil embéčko, tak vyrazili i s mamkou a známými ve dvou autech do Bulharska a odsud na skok do Istanbulu.
Po revoluci začal podnikat jako truhlář a po čase bylo potřeba koupit nějakou dodávku na rozvoz výrobků. Po zamítnutí Škody 1203 padla v roce 1994 volba na FORD TRANSIT 2,5D, vyrobeném roku 1992, jenž měl najeto 35 tis. km. Auto původně vlastnila jedna z největších autopůjčoven na světě, společnost Europcar. Proto ta zelená barva.“
Cesty s Transitem
„Cestovatelská horečka tátu neopustila ani po revoluci. Na podlahu nákladového prostoru se dal koberec, jako druhá řada sedadel posloužila dvojsedačka a polohovací sedačka druhého řidiče z Karosy, udělala se jednoduchá postel a vyrazilo se. Táta spal na předních sedačkách, já na druhé řadě a mamka se ségrou vzadu. V roce 1995 to vše začalo cestou do Španělska. Další rok se přidalo Portugalsko a další roky Skandinávie a Řecko, kam jsme zamířili už jen ve třech. A právě při cestě domů z Řecka a zastávce v Římě, nám Tranďáka ukradli. Po peripetiích při domluvě (uměli jsme pořádně akorát česky) s ‚carabinierama,‘ (italská policie, pozn. autora) a s dopravou římským metrem a MHD na ambasádu, jsme dostali nové pasy a vyrazili vlakem do Čech. Jenže bylo potřeba vozit zboží a tak se musela pořídit další dodávka.“
Vitem ještě dál!
„Na řadu přichází MERCEDES-BENZ VITO 112 CDI ve specifikaci KBI LUX s motorem 2,2 L s výkonem 90kw, u kterého nechal táta upravit řídící jednotku na cca 120kw. A to už jelo celkem pěkně. To auto jsem měl fakt rád a dodnes na něj vzpomínám.“
„Mercedesem jsme cestovali už jen ve dvou. Zadní sedačky se vyndaly a spalo se na zemi. Táta svařil na zadní dveře jednoduchý rám, na který se připevnil krátký střešní box, ve kterém byla voda, nafta, kempingový stolek a židle. První větší ‚výlet‘ do ciziny byl na Krétu. Cesta trvala asi 3 týdny. Další roky už byla na řadě Afrika. V roce 2003 se uskutečnila cesta do Maroka do Agadiru a roku 2004 jsme si to dali znovu, ale tentokrát přes poušť v jižním Maroku a v Mauretánii až do Dakaru v Senegalu. Nikdy bych neřekl, co to auto jako předokolka projede a vyjede.“
„O rok později (2005) proběhla moje poslední dálková cesta s tátou. A to přes Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Sýrii a Jordánsko do Egypta až na přehradu Asuán. Cesta trvala víc, jak 5 týdnů a najeli jsme přibližně 12 tis. km. Pamatuju, že nafta v Egyptě stála tenkrát cca 2,60Kč/l. Afrika a celkově offroad se tátovi vryl pod kůži a nakonec pořidil Hyundai Terracan, který si upravil a podnikal další daleké cesty. Ale to už je na další povídání. ‚Viťák‘ se prodával se 160 tis. km na budíkách.“
Transit se nakonec našel…
„Po cca 3 měsících od krádeže se ozvali z ambasády v Římě, že náš Transit stojí celý ty 3 měsíce na odtahovým parkovišti a že to chtějí zaplatit. Nakonec se ukázalo, že zloděj nějak poškodil řízení, když se snažil překonat zamčený volant a auto odstavil o pár ulic dál od místa, kde byl námi zaparkován. Bylo nám sděleno, že auto si můžeme vyzvednout. Tak se jelo do Itálie s tím, že se to tam nechá opravit a pojede se po ose domů. Jenže v Itálii nebyl k sehnání potřebný díl. Po pár telefonech se zjistilo že je v Čechách a než by se dostal do Itálie, trvalo by to příliš dlouho. Tak se jelo zpátky do ČR pro díl a znovu do Itálie, pak se Transit dovezl zpátky. Tento zážitek bohužel odstartoval každoroční průšvihy, ať už s vykradeným autem nebo technickou závadou. Chvíli u nás ještě jezdil, ale nakonec bylo třeba větší auto a tak se Fordík dal na prodej a pořídilo se Iveco Daily (rok výroby 2002).“
Projekt 90s CZECH ROADS přeje rodině Küschallových mnoho dalších šťastných kilometrů a nevšedních objevů. Bohužel však musím konstatovat, že zelený Ford Transit byl sešrotován roku 2021. Osud Vita je neznámý…
Zdroj: soukromý archiv pana Jakuba Küschalla. Děkuji za zaslání a projevenou důvěru.