HONDA INTEGRA TYPE-R je nesmrtelnou japonskou legendou z 90. let. Svého času se oficiálně dovážela i k nám. Když jsem začínal s tímto projektem a pátral po nich, byl jsem překvapen, kolik kusů tu bylo. Spousta ITR byla u nás vlastněna už před rokem 2000.
Fotografie tohoto „žluťáska“ vznikly na zahradě majitele vozu ve městě Příbor roku 2002. Vůz byl dovezen ze Švýcarska.
TEST MAXIMÁLKY (2006)
Vždy, když vidím dobové fotky Integry TYPE-R se mi vybaví příběh, který jsem před lety četl na stránkách Honda Clubu. V květnu 2006 otestoval člen klubu „Dave“ maximálku své Integry a detailně svůj příběh popsal na web. Bohužel nepřiložil fotografie jeho vozu, a proto si tento příběh doplníme dobovými fotografiemi Integry z Příboru.
„Je 1. 5. 2006 a telefon mě budí v 3:30. Ne, není to omyl, chyba nastavení ani vtip, ale pravda. Důvodem je test maximálky vozu Honda Integra Type-R – DC2.“
„Jak je z výše uvedeného zřejmé, den, který jsem si vybral, je pondělí velmi brzo ráno; navíc ve svátek, doufajíc, že provoz v tuto dobu bude co možná nejmenší. A když už jsem se zmínil o době, kterou jsem zvolil, uvedu i místo, které jsem si na tuto zkoušku vybral. Jedná se o naši nejstarší dálnici D1, konkrétně přesně 13. km ve směru na Prahu. Toto místo jsem si předem zvolil díky široké silnici (3 jízdní pruhy v každém směru), rovnosti silnice a také kvalitě povrchu.“
„Kolem třetí hodiny ranní opouštím s moji ITR garáž. Venku je docela kosa; na neutrál se z výfuku line poměrně výrazný kouř; zapínám lehce topení. V nádrži se převaluje palivo od OMV s o.č. 100. Směrem k strahovskému tunelu, přes všechny tři tunely, přes Barrandovský most, po jižní spojce najíždím na D1. Provoz v tuto dobu je i přes fakt, že míjím nejvytíženější místo v ČR, minimální. Nikde téměř nikdo. Najíždím na D1 a pomalým tempem pokračuju až na tuším 20. kilometr, kde z dálnice sjíždím na České Budějovice, otáčím se a najíždím zpět na dálnici, tentokrát už ve směru na Prahu. Mám před sebou asi ještě 4 kilometry klidné jízdy. Na 16. kilometru se z rychlosti asi 100 km/h jdu do toho. Vím přesně, co mě čeká. Na 15. km je pravotočivá zatáčka, z které už musím jet naprosto naplno. A pak 2 km silnice na dosažení maximální rychlosti. Km 13. nebo nic. Asi od 17. km pomalu zrychluji na 140. Zatáčka na km 15, mě trochu straší. Mám v plánu jí projet cca ve 160, tak abych dojel zpět do domů nikoliv do Motola (teda asi spíš do Olšan ?). Hodiny v ITR ukazují asi 4:30 a tak je tedy bohužel ještě úplná tma (nějak jsem to neodhadl). Dálnice je docela klidná, ale nějaké to auto se občas objeví. Km 16, mám 160 a zatáčka je na dosah ruky. Míjím 15. km a hned při výjezdu ze zatáčky při 160 km/h dávám maximum plynu. Mám před sebou 2 km nepatrně z kopečka, pak sice rovina pokračuje až do km 11, ale silnice přechází do mírného kopce. Doufal jsem, že to bude stačit.“
„ITR i ze 160 km/h zrychluje neuvěřitelně rychle a ochotně. Při 6 nebo 7000 otáčkách je ITR jednoduše živá i na pětku. 2 km úseku, které jsem si předem projížděl jsou najednou dlouhé jako sprinterská rovinka na 100 m. Km 14, 220 km/h, cca 7800 rpm. Řvu pojď, pojď ?. Nohou dělám díru do podlahy. Auto, které jede v pravém pruhu se přibližuje neuvěřitelně rychle. Letím kolem něj jako kdyby stálo. Km 13, 240 km/h, cca 8400 rpm. Ne, nejde to. Sakra. Dálnice přechází do mírného kopečka a můj pokus končí na hodnotě 240. Říkám si, že by to mohlo být o trochu víc. Tachometr ocejchovaný do 260 km/h mě nenechává spokojeným. Chvilku nevím co dál, ale během pár vteřin se rozhoduju. Ještě jednou!“
„Jedu směrem zpět na Prahu a v Průhonicích se otáčím a jedu zpět směr Brno. Po pár km jízdy přes 200 km/h se kontrolka stavu hladiny benzínu ozývá a tak stavím ještě na Shellce. Původně jsem chtěl natankovat Special 91 od renomované benzinky ONO v Plzni ?, ale nějak se mi tam nechtělo jet, tak tankuju 100 oktanový Racing. A hurá na to. Opět otočka na výpadovce na Budějky a zpět na D1. Čas se dost pohnul a hodiny ukazují už 5:10. Pomalu svítá. Najíždím na D1, ale zjišťuju, že provoz neskutečně zesílil. Proto na 18. km zastavuju v odstavném pruhu a doufám, že se objeví díra umožňující druhý pokus splnit již na 100 %. Ono předjíždět v levém pruhu jedoucí kamion a zároveň v prostředním pruhu jedoucí osobák ve 240 není ani na rovné silnici nic příjemného. A za šera už vůbec ne. Provoz bohužel zesiluje s každou minutou. Teď. Konečně snad mezera. Jdu na to.“
„Rozjezd. Jedu asi 80 km/h a nechávám se schválně předjet tranzitem, před kterým je snad dostatečná mezera. Km 16 a mě se v dáli objevuje již zmiňovaná zatáčka. Podřazuju na 4, s aktivací systému VTEC a slušným řevem z motoru předjíždím při 7 rpm Transita. Borec asi trochu nechápe co se to děje. Tentokrát zatáčku musím riskantně projet rychleji. Dávám pětku a ve 180 se blížím k zatáčce. Silnice volná. Najíždím do levého pruhu, zatáčka, držím 180, trochu uhýbám do prostředního pruhu, abych se udržel na silnici. Je za mnou a pouštím se do toho po hlavě. Plný kotel. Opět se opírám ukrutnou silou do plynového pedálu. Km 14, skoro 240 km/h. Musíš. Poď! Auta přede mnou se šeredně rychle přibližují. Stojí? Teď nebo nikdy. 245, 8600 rpm. Ještě kousek silnice. Km 13 se blíží. Vlastně při téhle rychlosti 1 km ujedu za 14 sekund. 250, už to moc nejede. No tak…“
„252 km/h, 8700 rpm. Je konec. To je maximální dosažená rychlost Integry DC2. Tentokrát se to povedlo. Víc by to už nešlo, je to maximum. Ufffff. S klesající rychlostí ITR mi i dost rychle klesá tep srdce.
Jedu domů. Poklidně. Jsem spokojený a zároveň v někoho očích možná blázen ?.
Co dodat na závěr? No, zajímalo by mě, co dál. Kolik chci jet příště? 280? To bude ale problém, STI ani EVO to asi nedá, tak uvidím, co se mi objeví v garáži za 2, 3 roky ?.
Shrnutí: Maximální dosažená rychlost vozu Honda Integra Type-R – DC2 (190 PS) je 252 km/h při použití originálních kol velikosti 15“ (na 18kách by to jelo ještě trochu líp). A která jednaosmička dá dvěstěpade?“
Dodatek HondaClubu: Při rychlostech kolem 220-240 km/h už může činit odchylka tachometru 10 i více procent, nejlépe je to vidět, pokud máte v autě externí navigační systém s GPS modulem, realita tak může být o pěkných pár desítek km/h pomalejší… A jak praví klasik – „Tohle doma nezkoušejte“ ?
Zdroj fotografií: Soukromý archiv pana Radima Sochy. Děkuji za sdílení a důvěru.
Zdroj příběhu: Stránky HondaClub.cz – můj příběh