V sedmadevadesátém roce poskytovalo autocentrum Petroil, které leží v Přerově-Lověšicích na výpadovce na Zlín, erotické mytí automobilu.
Za základní mytí od dívky ve spodním prádle či plavkách zaplatil zákazník 300 korun. Tato služba byla poskytována každý pátek a sobotu mezi 19. a 24. hodinou.
Podařilo se mi dohledat dobový text pamětníka, který byl živě při tom, kdy erotická myčka fungovala Jeho dlouhý text vám přikládám níže:
Erotická myčka BIKINI CAR WASH
„Proč bikini? Proč car? Proč wash? Protože to v té době bylo všechno pěkně na palicu…!
V roce 1997 se v polovině prázdnin přehnaly Moravou ničivé povodně. Pražáci asi řeknou, že v Praze o pár let pozěji teklo vody mnohem více a já se s nimi o tom přít nebudu. Sám jsem to zažil, nějaký věci jsem utopil v zatopené garáži a sklepě, ale žádnou větší újmu jsem neutrpěl. Přerov byl z větší části pod vodou a moc veselé to opravdu nebylo. Obrovské škody na majetku, ztráty na životech, nepřipravenost státních i místních orgánů na takovou situaci, nejednotný a „vychcaný“ postup pojišťoven, zoufalství lidí, kteří během okamžiku přišli o všechno, včetně střechy nad hlavou…
Voda během několika dní opadla a začaly se sčítat škody. Naše firma byla jednou z mála, kterým se velké voda vyhnula a tak jsme po celou dobu povodní byli schopni dodávat pohonné hmoty a jako jedni z prvních mohli začít opravovat utopené vozy. Nevděčná práce s nejasným a nejistým výsledkem, depresivní stavy, soukromé problémy každého z nás, snad i to byly impulzy pro to, hledat nějaké uvolnění. Našlo se – erotická mycí linka BIKINI CAR WASH. Když už to všechno stojí za ho…, tak ať auta u nás umývají pěkná mladá děvčata! Z nevinného špásu se postupem vyklubal slušný marketingový nástroj, který firmě pomohl v dobách nejhorších, zvedl povědomí veřejnosti (samozřejmě té mužské) o naší firmě a udělal radost spoustě lidí, nás nevyjímaje.
Dobový prospekt podniku, rok 1997.
Z počátku se umývalo jen některé dny v týdnu a děvčata místo montérek nafasovala plavky. Časem jsme zavedli pevný provozní řád, mytí bylo provozováno pouze o víkendech a to ve večerních hodinách. Z myčky zmizely otlučené kbelíky, autokosmetika a špinavé hadry a nahradily je tělové šampony, zrcadla, umělé květy, barevná světla a z reproduktorů zněla hudba. Majitelé automobilů měli jistotu, že je jejich plechovým miláčkům poskytována mimořádná péče a nemuseli se obávat o poškození laku špatně seřízenými mycími kartáči. Jedinné s čím povrch jejich vozů přišel do styku, byly houby, jelenice a těla našich umývaček. Show, kterou naše dívky v myčce předvádely, vyrazila dech nejednomu zákazníkovi a informace o netradičním mytí automobilů se rychle šířily po celé republice. Na myčce se ve večerních hodinách začaly objevovat vozy nejrůznějších typů, značek a řidiči, kteřým není vzhled jejich vozu lhostejný, přijížděli z celé republiky i ze Slovenska.
Podmínkou pro úspěšné fungování tohoto „podniku“ bylo striktní dodržování našich pravidel, kde na prvním místě byl zákaz jakéhokoli kontaktu personálu se zákazníky. Ti byli po celou dobu mytí vozu uvězněni uvnitř automobilu, mohli vše pouze pozorovat a zapojit svou bujnou fantazii. Ale nic víc! Jakmile se někdo snažil během procesu mytí vystoupit z vozu, okamžitě ho děvčata pomocí tlakové myčky zahnaly zpět, pokud to nestačilo, pomohla ochranka. Nikdy nedošlo k žádnému „politováníhodnému nedorozumnění“ a vše probíhalo ve vší počestnosti. Samozřejmě, že tady byla i možnost, kdy dívky při mytí odložily i to málo, co na sobě ještě měly, ale i v těchto případech platila stejná pravidla a kontaktní zůstaly pouze oči zákazníků.
V té době a myslím si, že tak je tomu i doposud se jednalo o zcela ojedinělý a mimořádný úkaz a našim aktivitám se dostalo patřičného ohlasu. Spustil to všechno Jirka Křenek, fotograf Světa motorů, který se u nás zastavil ze zcela odlišného důvodu než je mytí vozů. Nicméně z tohoto setkání vzešla první fotka, která se objevila na stránkách Světa motorů. Později přibyly další fotografie, zveřejněné nejen ve již zmíněném Světě motorů, ale i jiných časopisech. Postupně se o naší myčce psalo snad všude, včetně Zemědělských novin i slovenských periodik. Následovaly reportáže a rozhovory, spoty do radií a televizní reportáže vysílané v hlavním vysílacím čase – na závěr Televizních novin. Vše vyvrchlilo natáčením pořadu Peříčko. Reklama, která by v celkovém součtu přišla příšerně draho, ale kterou si nikdo od nás neobjednal. Byla to reklama úplně zadarmo, což v dnešní době je samo o sobě těžko uvěřitelné.
Bikini Car Wash fungovalo až do konce roku 1997, kdy bylo ukončeno. Pro velký zájem bylo ještě obnoveno v letní sezóně roku 1998, ale tím pro nás vše skončilo. To pěkné jsme už měli za sebou a nechtěli jsme, aby se z naší atrakce stala tuctová záležitost. Navíc hlavní náplní naší činnosti jsou služby zcela odlišné od těchto a pokud se něčemu nemůžeme věnovat na 100%, raději to nebudeme dělat vůbec.
Dodnes se setkávám s lidmi, kterým jsme „kdysi“ krásně umyli jejich autíčko a dodnes na to všichni rádi vzpomínáme.“(1)
Zdroje:
1. Text z webu MOTOPOSPA
2. Reklamní prospekt myčky – web MOTOPOSPA
3. Fotografie z myčky – Svět motorů 38/97; foto: Roman Kočí