Autosalony Garáž Z cest (90. léta)

Auta, která oslní!

Je jen pár reklamních sloganů, které se nám vryjí pod kůži natolik, že si je jsme schopni vybavit i po více než pětadvaceti letech. „Nová MAZDA 323F – auto, které oslní…“ slogan, jenž jsme v 90. letech vídali na mnoha místech ve veřejném prostoru.

Dealerství Mazdy v Bohdalověnedaleko Žďáru nad Sázavou – AUTO KŘESŤAN, které provozovali slavní autokrosoví závodníci Křesťanové, rok 1993.[1]

Mazda v devadesátkách

Co se oblíbenosti automobilových značek týče, Mazda stoupala v 90. letech raketově vzhůru. Nutno však podotknout, že to neměla vůbec snadné. V postkomunistickém Československu, později České republice, převládala důvěra spíše v evropské značky. Mnozí lidé nahlíželi na asijské značky s despektem, důvěru si holt musely získat.

Korejské značky typu Daewoo, Hyundai či Kia tehdy spíše přilévaly olej do ohně nedůvěře asijským značkám, za což mohla zejména spolehlivost soudobých modelů.

A pak zde byla cena. Asijské vozy byly zkrátka drahé a to nejen nová auta, ale především i náhradní díly.

Mazda – Prokop. Děčínský dealer Mazdy zahájil provoz v pátek 13. listopadu 1992.[2]

Marketing

Mazda byla velmi odvážná a šla do toho v Česku naplno! Nabízela celou řadu svých osobních i užitkových aut a zatímco ostatní asijské automobilky šly na náš trh opatrně se sportovními vozy, Mazda u nás už v roce 1993 prodávala všechny své sporťáky – MX-3, MX-5, MX-6, a dokonce i RX-7 (FD) s Wankelovým motorem za astronomických 1 790 000 Kč!

Mazda RX-7 – zakoupena v AUTO PALACE SPOŘILOV – v garážích pražského hotelu Diplomat, rok 1998.[3]

Úspěch zaručil i silný marketing. V průběhu celých 90. let se množily reklamy v tisku a televizím vysílání, výjimkou nebyly ani placené rozhovory s provozovateli lokálních dealerství a servisů. Nejlepší reklamou je samozřejmě spolehlivost, kterou se Mazda pyšnila.

Nejčastěji prodávanými modely byly 626 (oblíbené zejména mezi podnikateli) a 323 F. Na odbyt šly také sportovní MX-3 a 6 a užitkové E 2000.

Populární model 626 v provedení GT V6 2.5i, rok 1993.[4]

Zajímavostí je, že se model MX-5 u nás v devadesátkách příliš nechytl. V roce 2000 u nás bylo okolo 500 kusů nejprodávanějšího roadsteru světa. Navíc Mazda uvedla MX-5 na náš trh až v červenci 1993, což ji činí nejpozději uvedeným sporťákem této značky na náš trh (i výše zmíněná RX-7 FD byla v českém ceníku dříve).

Uvnitř salonu děčínského prodejce Mazdy – Prokop, rok 1993.

Auta zleva: Mazda 626, 323F, MX-6, MX-3, 323F, v popředí výstavní zelená MX-5 NA se světlým interiérem.[2]

Lidové mrkačky

Vyklápěcí světlomety, nebo chcete-li „mrkačky,“ jsou dnes již archaickou technologií řešení předního osvětlení vozu. V 60. a 70. letech byly výsadou sportovních aut, kde bylo cílem dosáhnout maximální aerodynamiky vozu. V letech osmdesátých se začaly mrkačky postupně objevovat i na běžných, rodinných vozech. Za zmínku stojí např. VOLVO 480, HONDA ACCORD (3. generace) nebo MAZDA 323F (BG). Ta se začala prodávat v roce 1989.

323F BG GLX v testu Světa Motorů, rok 1994.[5]

Osmdesátý devátý rok byl pro českou společnost zásadní. Sametová revoluce zapříčinila překotnou změnu našeho trhu ze socialistického ke kapitalistickému a naplno jej otevřela celosvětovým podmínkám. Soukromé firmy začaly otevírat místní zastoupení světových automobilových značek.

323F přišla na náš trh v tu nejlepší možnou chvíli. Češi, kteří měli zájem o nové rodinné auto, dostali neopakovatelnou možnost vlastnit stroj, který svým vzhledem nabízel to nejlepší ze světa sporťáků i praktičnost rodinného vozu, kterým byl v devadesátkách často vůz nižší střední třídy.

„eFko“ pojilo volbu rozumu a srdce dohromady, na což záhy přišlo mnoho motoristů. A tato volba byla v devadesátých letech klíčová, poněvadž v nově rozvíjejícím kapitalismu neměl řadový občan (ne restituent, nebo začínající podnikatel) mnoho peněz či příležitostí k uskutečnění svého snu o sporťáku.

Porovnání cen 323F s konkurencí v roce 1994. Toho času byla již výběhovým modelem a nahrazena futuristickým typem BA.[5]

MAZDA 323F (BG) se stala velmi výrazným vozem, doplňujícím náš vozový park. Mnoho lidí neodolalo a pětidveřovou mrkačku pořídilo. Nové vozy doplňovaly dovozy ojetin, v 0. letech byla díky svým tvarům volena, jako základ pro tuningové stavby.

Běžně byly 323F k vidění napříč českými městy a kdyby je tolik netrápila koroze, věřím, že by jich v ulicích parkovalo mnoho i v současnosti.

Přezdívku „Fantom“ nesla jedna z mnoha tuningových staveb, vzniklých na Ostravsku na počátku 21. století.

Tátův odvážný krok (1995)

„Mazdu 323F jsem jako malá prostě zbožňovala…“ začíná svůj dopis čtenářka Gabriela:[6]

„Chodila jsem myslím do 2. třídy, když ji táta pořídil! Jednoho dne s ní prostě přijel – byla to láska na první pohled. Výrazně červená, 1.6 benzin a hlavně ‚mrkačka.‘ Myslím, že jsme ji pořídili v roce 1995. Rok výroby byl (tuším) 1994.

Jediné, co si pamatuji od táty – co mi stihl říct, než umřel – že byla z Belgie a také, že si na ni od dědečka půjčoval půlku – stála totiž cca 250 tis. Kč. Pamatuji si, že jsem se asi poprvé a naposled chlubila ve škole. Paní uklízečce jsem vykládala, že máme auto, co má tachometr až do 240 km/h!

V malé moravské vesnici u Brna samozřejmě vzbudila pozdvižení. Hlavně, když jsme projížděli v létě pouťovým průvodem plným lidí. Táta otevřel mrkačky a všichni se klidili z cesty – ani nemusel troubit. Jako by právě davem projížděl Delorean z filmu Návrat do Budoucnosti.

Gabriela na pouti, 90. léta. Jejich Mazda byla registrována v okresu Brno-Venkov.

Naši měli před Mazdou (v 80. letech) Škodu 1000 (bílou s černými zrcátky), pak oranžového Žigulíka. Najednou takové žihadlo… Na fotce je krásně zachyceno pár dobových aut, co v tu dobu jezdila po vesnici. Nebyli jsme nikdy žádní boháči, doteď tátu obdivuji, že si to doma prosadil a Mazdu koupil. Vím, že když ji přivezl, tak hned první cestu píchnul kolo. Docela paradox na to, že kromě oleje a brzd po nás „Magda“ (jak jí táta říkal) nic nechtěla a nikdy nás nenechala ve štychu. Ani, když jsme s ní vyrazili roku 1996 do zahraničí.

Akce Rajhradice – Pakoštane (Chorvatsko) jako správní Češi. Dorovod nám dělaly další dvě rodiny. Na fotce – se Škodou Felicií a Škodou 120 (ta na fotkách není, poněvadž nezvládla přejezd přes Alpy, kde několikrát po cestě vyvařila). Měli jsme alespoň čas na svačinu (řízky v chlebu s okurkem v alobalu) a mohli jsme se kochat panoramaty Alp, jezer a fotit na náš foťák FUJI, který byl samozřejmě na klasický kinofilm. Další fotka je už z Chorvatska. Všímám si dobových ohozů svých rodičů – maminka jednodílné plavky a táta kožené mokasíny, tenisové ponožky, riflovou košili a šátek.

Mazda dojela bezproblémově do Chorvatska, rok 1996.[6]

Mazdu jsme prodávali asi až po 8 letech, celá rodina ji oplakala. Nahradil ji zlatý Opel Vectra, i když jsme si všichni přáli spíše novou Mazdu 6. Na Tuto vydařenou 323F vzpomínáme jako na nejlepší auto. Brácha si pořídil potom 323 bez mrkaček a Mazdu MX-3 (také červenou – ta Mazdě prostě sluší). Mazda k naší rodině prostě přirostla. Já jsem si 323F chtěla pořídit před 2 lety – jen tak z nostalgie. Narazila jsem však na model MX-5. Pamatuji si, že jsem kamarádkám zapáleně popisovala, že si Mazdu prostě musím pořídit – ty si klepaly na čelo, ostatně jako rodina. Nakonec mě všichni podpořili, poněvadž to se mnou bylo k nevydržení. Za covidu mi najednou zbyly peníze připravené na neuskutečněné cestování. Tak jsem je použila na Mazdu MX-5 NB. O tom, jak jsem k ní přišla, a jak obrovskou mi dělá radost, zase jindy…

Jen chci říct: díky tati, Mazdy jsou můj život!“

Mazda k narozeninám (1997)

Pan Michal P. pořídil 323F týden před svými 19. narozeninami. Musel dochodit ještě jeden ročník školy a jedna učitelka nemohla vydýchat, že Michal vedl životní styl s drahým oblečením, mobilem a hezkými auty. Neustále řešila, kde na to Michal bere peníze… „Neříkám, že jsem vedl úplně poctivý život, ale byla 90. léta a kdo byl šikovný, peníze vydělal.“ vzpomíná Michal. 323F byla původně registrována v okresu Šumperk, následně – během Michalova vlastnictví – v Praze.[7]

Depešáci v Praze (1998)

Toto jsou raritní snímky[8] dvou členů britské skupiny DEPECHE MODE (Andrew Fletcher a Martin Gore), při jejich návštěvě Prahy roku 1998. Toho času byla Praha součástí turné „Singles Tour,“ které se konalo k podpoře alba The Singles 86>98. Doprovodným vozem byla samozřejmě MAZDA 323F (BG).

Koncert se konal 15. září 1998 ve Sportovní hale ČSTV. Dle výpovědi pamětníka bylo turné opravdu skvělým zážitkem. Cena vstupenky na pražský koncert činila v předprodeji 690 Kč, na místě 750 Kč. Fanklub Depeche Mode v Česku a na Slovensku má dodnes tisíce členů, lístky se velmi rychle vyprodaly a cena na černém trhu údajně stoupla až k ohromné hranici 3,5 tis. Kč.

Album The Singles 86>98 bylo vskutku našlápnuté. Obsahovalo ty největší hity skupiny, vydané ještě za éry Alana Wildera – Personal Jesus, Enjoy the Silence nebo Walking in My Shoes.

Zdroje

  1. Auto Tip 3/93, foto: J. Maršíček a P. Minařík.
  2. Auto Tip 3/93, foto: A. Bahenský.
  3. Soukromý archiv pana Jiřího Hájka.
  4. Auto Tip 5/93, foto: J. Maršíček.
  5. Svět motorů 29/94, foto: G. Tůmová.
  6. Soukromý archiv slečny Gabriely Zemanové.
  7. Soukromý archiv pana Michala Presslera.
  8. Archiv 90s CZECH ROADS.

Všem zasilatelům fotografií ze soukromých archivů děkuji za projevenou důvěru.