Přátelé,
je to neuvěřitelné, ale dnes jsou to přesně dva roky od spuštění projektu 90s CZECH ROADS!
Ani ve snu by mě nenapadlo, že z obyčejného nápadu „návratu do historie“ se stane formát, který bude podrobně mapovat zajímavé vozy, které brázdily našimi silnicemi, kde dříve sídlily autosalony našich milovaných značek nebo příběhy, které jsou v dnešních podmínkách neopakovatelné. Ani ve snu by mě nenapadlo, že vznikne formát, který ovlivní spoustu lidí v internetovém prostoru a obyčejném životě natolik, že aktivně „loví“ vozy se starými poznávacími, které se stále hojně vyskytují mezi námi.
Dnešní podoba projektu je opravdu pestrá a baví mě čím dál víc. V tomto příspěvku bych vám chtěl jednak velice poděkovat za příspěvky a obsah, který společně tvoříme, jednak bych vám chtěl popsat cestu projektu – jak mě to celé napadlo a proč tu tento projekt dnes vůbec je – a především zhodnotit uplynulé dva roky.
Počátek mánie
Nyní se přesuneme o téměř 10 let zpět, do roku 2012. Toho času propukla má mánie (nebo chcete-li posedlost) 80. a 90. léty. Jednoho slunného květnového dne jsem vyrazil s mámou na výlet. Vyrazili jsme jen my dva v jejím Fiatu Grande Punto na nedaleký hrad. Já ve svých 14 letech neměl řidičský, natožpak občanský průkaz, za to jsem měl strašnej účes ala Bobby Farrell z německé skupiny Boney M. Logicky řídí máma, já na sedadle spolujezdce a na rádiu Evropa 2 se rozezní pořad „FLASHBACK.“ Toho dne si vybrali k návratu do devadesátek píseň od La Bouche – Be my lover. Bylo to poprvé, co jsem ten song slyšel, ale totálně si mě to získalo. Máma mi vypráví o tom, že je to velice známý diskotékový song jejího mládí, zatímco zpomaluje a vjíždí do malebné moravské obce, kde se na kopci tyčí naše cílová destinace.
Odjakživa nemám rád hrady, zámky a jejich navštěvování. Dodnes mi přijde bizarní, když návštěvníci prochází starobylé síně a důkladně si fotí vystavenou expozici. Na ty fotky se stejně nikdy nepodívají… Moje máma je přesně tento typ návštěvníka a tak netrpělivě odpočítávám každou vteřinu, kdy budeme z onoho místa pryč.
Po návratu domů usedám k počítači a začíná velice dlouhá cesta, mám nový koníček – pátrání po historii 80. a 90. let. Začne to hudbou. Do roka mám poslechnuty snad všechny nejvýznamnější zahraniční mainstreamové hudbení projekty dané doby. To mi nestačí, začnu „kopat hlouběji“ a sahat i na věci, které by měly být spíše v propadlišti dějin – česká popová scéna 80. a 90. let. I to je nutné znát. Pátrání po hudbě trvá několik let, vše vrcholí na střední škole, kdy se stávám šéfredaktorem školního rádia a mám svůj vlastní, dvacetiminutový pořad, který se věnuje právě retro hitům z 80. a 90. let.
Devadesátky nikoho nezajímají! (2012 – 2014)
Učím se a zjišťuji informace o něčem, co nám ve škole nikdo nepoví. V roce 2012 nikoho žádný devadesátky nezajímaly. Setkávám se s problémem – na internetu toho o českých devadesátkách moc není. Lidé to vnímali jako období historie, které skončilo poměrně nedávno, tak proč se k němu vracet – však si to přeci pamatujeme?
Jsem přesvědčen, že to, že dějepis na základní škole končí rokem 1989 – nakonec to všechno dobře dopadlo – je velice špatně. Nejzásadnější události, dodnes ovlivňující českou společnost, se staly právě v 90. a 0. letech. Na to všechno přicházím postupně díky samostudiu, které samozřejmě probíhá neustále.
Renesance osmdesátek a devadesátek
Okolo roku 2017 začínám pozorovat, že se móda osmdesátek a devadesátek pomalu vrací. Mladí lidé nosí opět riflové bundy, ledvinky nebo vysoké ponožky v nízkých teniskách. Aha! Tak už nejsem já ten blázen, kterýho tato doba zajímá, to je super! Generace Y nevěřícně kroutí hlavou, zatímco generace Z jásá, že má „něco nového!“
Záhy však zjišťuji, že mladé tato doba zajímá jen povrchově a vytahují si z ní jen to, co se jim hodí, aniž by měli ponětí o širším kontextu věci. Doba jim splývá a to co označují pojmem „devadesátky“ jsou často osmdesátky a naopak. Vůbec se tomu nedivím. S takovým nedostatkem veřejně dostupných informací, kdo se v tom má vyznat. Naštěstí i to se postupně mění.
V letech 2017 – 2019 jsem zaznamenal extrémní nárůst youtuberů, webů a profilů na sociálních sítích věnujících se právě problematice 80. a 90. let. Ukazují elektroniku, módu, hovoří otevřeně o historii všeho druhu, bádají a své výsledky sdílí veřejně a zdarma. A v neposlední řadě se to dotýká i automobilů. To, na co jsme byli zvyklí, postupně mizí a my si to uvědomujeme. Ceny youngtimerů a začínajících veteránů rostou raketovým tempem.
Japonské devadesátky (2018)
V roce 2018 vzniká na instagramu stránka Touge Era. Projekt zakládá můj kamarád Martin, který má hluboký vztah k japonské kultuře a vozům. Martin na stránce zobrazuje vizuální historii, skenuje fotografie z časopisů a přikládá drobný komentář. Je velice obtížné dostat se k příběhům z japonska. Jednak kvůli jazykové bariéře, jednak kvůli dostupnosti příběhů jako takových. Do roka získává stránka 10 tisíc sledujících a dnes ji sleduje přes 38 tisíc lidí. Neuvěřitelné.
Vždycky jsem si říkal, že bych rád založil nějaký projekt, který by operoval v internetovém prostoru. Jsem zásadový člověk a pokud mám do něčeho jít, chci, aby to mělo smysl a aby to druhým něco dalo. Nechtěl jsem a nechci plodit další „duplikát“ nebo chcete-li odpad na internetu.
Myšlenka Martinovy stránky je skvělá a já jsem ji chtěl uchopit po svém. Chtěl jsem, aby vzniklo něco, co bude celé od píky podle mé představy a rozvine ještě více koncept dané věci v českém prostoru.
Česko má své devadesátky! (2019)
Je čtvrtek, 24. října roku 2019 a já mám v hlavě první vizi projektu 90s CZECH ROADS. Zakládám stránku na instagramu a umisťuji na ně první fotografie přejaté z internetové encyklopedie pana Zdeňka Patery. Nic si od toho neslibuji, k fotkám prozatím přikládám krátký komentář, i když vím, že další popisy budou značně pestřejší. O českých 90. letech jsem v průběhu 10. let zjistil mnoho a chci se o to podělit s ostatními populárně naučnou formou. Zaujímám místo tvůrce obsahu, který osvětluje určité historické období.
Takhle projekt vypadal na začátku 🙂
První rok projektu (2019 – 2020)
Od založení stránky uběhl pouhý měsíc a už mě kontaktovali čtyři lidé s fotografiemi ze soukromého archivu, z komunikace s nimi jsem velmi nadšený! Bohužel fotografie od 4 lidí na každodenní provoz a přísun příspěvků nestačí a tak hledám zdroje, kde se dá. Prolézám internet skrz naskrz, upscaluju fotografie v titěrném rozlišení a předávám je dál. Snažím se vždy uvádět zdroj, abych nepoškodil původního autora fotografie. Příspěvky se snažím dělat bilinguálně, aby oslovily více lidí i ze zahraničí. Nikdy totiž nevíte, kde v zahraničí je zbloudilý Čech se širokým archivem fotografií a vzpomínek. Do konce roku 2019 se podaří získat prvních 500 sledujících, což je úžasné.
Je tu rok 2020 a hned na začátku roku o nás napíše redakce TempleOfSpeed.cz. Obsah projektu je oslovil a rádi by ho předali dále. Dosahujeme prvního tisíce sledujících a věci se dávají skutečně do pohybu. Naši stránku objevuje pan O. Misík, který vlastní spoustu fotografií z devadesátých a nultých let a díky jeho archivu odhalujeme další střípky mozaiky historie českých cest. Na fotografiích se ukazuje Lamborghini Diablo, DeLorean DMC-12, Lotus Super Seven a další.
Z archivu Ondřeje Misíka – Lotus Super Seven
Po nátlaku sledujících zakládám doprovodnou facebookovou stránku. Vůbec se mi do toho nechce, protože osobně nemám platformu Facebook příliš rád a pro fotografie mi dává větší smysl instagram. Fotografie z instagramu sdílím i tam, dosah platformy neřeším.
V průběhu roku má obsah 90su takový dosah, že zaujme i redakci auto.cz, ta o nás píše první článek, který rapidně zvýší povědomí o projektu. Oslovují nás kapacity typu Martin Klein, což je pán, který dodnes obchoduje se špičkovými vozy a další významní pamětníci. Archiv projektu se nafukuje jako obrovský barevný balón, který míří k výšinám.
První a druhý sraz (2020)
Postupem času si pohrávám si s myšlenkou prvního setkání přátel projektu. Vyvolávám anketu na sítích, která vyjde pozitivně a v srpnu 2020 se koná první sraz na parkovišti u sportovní haly v Dolních Břežanech u Prahy. Setkání proběhne v komorních podmínkách, přijelo 16 aut. Setkání nejsou o autech, ale o lidech. Bylo tedy jedno, kdo s čím přijel, důležité bylo setkat se, seznámit se a diskutovat. Což se povedlo!
Chceme se setkat znovu a dáme tomu už pořádnou formu. Na sítě je umístěna pozvánka na stejné místo, o měsíc později. Lidi jsou natěšení, každý den někdo píše, jak moc se těší, ale den před druhým srazem obdržíme oficiální e-mail z obce Dolní Břežany, že si nepřejí žádné setkání u sportovní haly. Přišlo mi to zvláštní, neočekával jsem více než 15 aut a pár lidí. Na poslední chvíli sháníme nové prostory a podaří se to v Autokině Strahov, kde organizujeme srazy dodnes. Nakonec jsem byl moc rád, že to dopadlo, jak to dopadlo, protože na druhý sraz přijelo přes 150 lidí a 84 aut!
Druhé setkání přátel 90s CZECH ROADS na pražském Strahově, září 2020.
Nový rok – nový web (2021)
Rok 2020 končí a v rámci projektu bylo zveřejněno již 379 střípků z historie. Vzniká jistá obava, že by byl projekt z nesmyslných důvodů zakázán platformou facebook a instagram bez náhrady. Navíc mají sociální sítě limit na 2200 znaků v příspěvku a tak jsem nebyl schopen popsat jednotlivé příběhy kompletně. Musel jsem konat. Na konci roku 2020 registruji doménu 90sczechroads.cz, spouštím novou e-mailovou schránku info@90sczechroads.cz a začínám stavět tento web. Projekt zde dostává ucelenou formu a příspěvky od lidí budou navždy v online prostoru. Web je dokončen koncem března a 1. dubna 2021 je oficiálně spuštěn. Veškeré příspěvky se nyní centrují zde.
V průběhu roku 2021 rapidně stoupá počet příspěvků a to zejména díky archivu pana Radima Sochy. Radim jezdil v 90. a 0. letech na mnoho automobilových akcí. Jeho archiv čítá přes 2,5 tisíce fotografií ve čtyřech velkých fotoalbech a také několik videokazet se záznamy z tuningových událostí. Digitalizace stále probíhá, dle výpočtů se bude obsah tohoto archivu zveřejňovat dalších pět let. V archivu R. S. byla nalezena spousta zásadních fotografií. Například jsme prokázali, že se po českých silnicích proháněl Lotus Omega!
V červnu se konalo třetí setkání přátel projektu. Na srazu se objevilo přes 350 lidí a součástí byly vozy sériové i upravené. Dorazily vozy britské, francouzské, německé (západní i východní), italské, japonské, korejské, švédské, ale samozřejmě i české, polské a sovětské. Dle evidence, kterou vedl náš tým u vstupu, přijelo 174 aut a dodnes na tuto akci vzpomínám. Už se nemůžu dočkat dalšího srazu, který bude opět příští rok v červnu.
V červenci 2021 vychází první rozsáhlé interview. Ota Švaněk vlastní jednu z nejdéle provozovaných Mazd MX-5 na našich silnicích a zároveň je dlouholetým členem českého klubu MX-5. Projektu byly propůjčeny veškeré materiály z klubu za posledních 22 let, díky čemuž mohla vzniknout celá sekce MX-5 sekce na našem webu. I na digitalizaci archivu MX-5 se v současnosti stále pracuje.
Třetí setkání přátel 90s CZECH ROADS, červen 2021
V září jsem měl tu čest usednout před ikony české automobilové žurnalistiky, pana Jakuba Rejlka a Ondřeje Chamillu. Společně jsme nahráli podcast o české automobilové historii 90. a 0. let. Pozvání mě velice překvapilo. Nedokázal jsem si představit sebe, jak sedím proti takovým kapacitám. Vše se nakonec zdařilo a dle reakcí jste s tím byli spokojeni i vy. Děkuji všem za vyslechnutí podcastu.
V průběhu roku bylo již neúnosné třídit, kategorizovat a zveřejňovat úlovky z cest, které jste projektu dennodenně zasílali. Byla založena doprovodná facebooková skupina, kde mají veškeré zajímavé úlovky z cest prostor. Skupina dosáhla před pár dny 1000 členů, což mi činí obrovskou radost.
Závěr
90s CZECH ROADS se postupně dostal do stavu, kdy je plně schopen čerpat z osobních archivů vás, sledujících a pamětníků. Cesta je cíl. Cíl, který se každý den plní. Je to jako cesta auta, do kterého přidáváte palivo vy všichni. Nebýt vás – pamětníků, sledujících a podporovatelů, nikdy bychom nedosáhli takových výsledků. Výsledků, které budou pro společnost vypovídající a jednoznačně sdělí, že devadesátky v česku nebyly jen temným a fádním obdobím.
Tímto jsem vám chtěl velmi poděkovat za všechno, co pro projekt děláte. Děkuji, že tu jste, děkuji, že čtete, děkuji, že se zajímáte, děkuji, že jezdíte na naše srazy.
Spousta krásných věcí čeká v archivu na zveřejnění, máte se na co těšit! ?
Srdečně zdraví,
Patricio, zakladatel projektu 90s CZECH ROADS